| STRÁNKY
NEJEN O FOTOGRAFII... |
Počítadlo:
 |
|
|
Tak to jsem
prosím já. Jmenuji se Ivo Rýznar a narodil
jsem se roku 1965 v jednom krásném moravském
městě, proslulém svým žargonem. Sotva jsem
se naučil ve škole číst a psát,
přestěhoval jsem se do mnohem většího
českého města, kde setrvávám dodnes.
Jsem rozvedený a mám dvě vlastní děti. Pokud
se vyskytne chvíle času, tak se krom
fotografování rád zabývám elektronikou,
luštím křížovky, přečtu si pěknou knihu,
sleduji v televizi soutěžní pořady. A pokud
mne políbí Múza nebo jiná milá žena,
vymýšlím praštěné pohádky a veršíky.
|
13.01.2012
Šlendrián, s více než půlročním
zpožděním dávám ke shlédnutí fotky z vlastně už loňské dovolené
- 2011.
08.10.2010
Sice s obrovským zpožděním, ale přece
dávám k nahlédnutí fotografie z letošní
dovolené
v Českém Švýcarsku.
31.7.2009
Přidal jsem stránku s fotografiemi z letošní
dovolené.
2.4.2009
Po dlouhé době jsem přidal něco nového, k fotkám zbrusu novou sadu snímů
- ze srazu
Felicia Klubu
23.2.2009
Do strycova
okénka
přidány nové fotografie z dovolené - Bormio
|
Fotky
Fotoakce
Občasna
Poetická rána
Pohádky
Další veršíky
Další próza
Sexyživot
Oblíbené stránky
Napište mi |
O fotografování jsem začal
přemýšlet ve chvíli, kdy jsem zjistil, že
neumím ani kreslit ani malovat. Leda snad
pokoje, ale to je jiná kapitola. Největší
záhadou tehdy pro mne bylo, kam vlastně zmizí
vyfotografovaný obraz, když na filmu z aparátu
vytaženém není nic vidět.
Úplně prvním aparátem, kterým jsem pořídil
nějaké snímky, byl plechový
"kompakt", jehož jedinými
ovládacími prvky byl knoflík převíjení
filmu (dnes již zaniklý svitek 4x6,5 cm) a
spoušť. Pak následovala stařičká
bakelitohliníková Směna, Vilija a Fed. Nakonec
jsem skončil u Praktiky PLC3, kterou mám
dodnes. Pravda, už je dávno plnoletá, ale mně
se třemi skly (29, 50 a 135 mm) stačí. Musí.
Čas od času si ještě půjčuji
"třístovku" a širokoúhlou
"dvacítku".
Mnoho let jsem fotografoval převážně na
černobílý negativní materiál a fotografie si
zvětšoval doma v koupelně. Jeden čas jsem
měl sice inverzní mánii, ale dost brzo mě
přestalo bavit to věčné zakládání do
diarámečků. V současné době, převážně z
důvodu lenosti a nedostatku času, fotografuji
hlavně na barevný negativní materiál a
veškeré laboratorní práce přenechávám
labům.
Tu a tam se vrátím k černobílému materiálu,
protože má přece jenom něco do sebe. Ať si
barevní vyznavači říkají co chtějí...
Zkoušel jsem mnoho žánrů fotografie, ale
postupem doby jsem dospěl k názoru, že není
možné úspěšně a dobře fotografovat
všechno. Asi by si měl každý najít to co ho
baví a co se mu daří nejlépe. Mne osobně
fascinuje reportážní a dokumentární
fotografie. Jen se to ještě naučit. A pak jsou
žánry, na které si prostě netroufám...
Můj první a zatím poslední pokus o
amatérské zvládnutí textové i obrazové
části reportáže
z Transfúzní stanice můžete posoudit sami.
Píše se březen roku dva tisíce pět. Až
dosud jsem byl konzervativním zastáncem
klasické analogové fotografie. Čím dál více
mne však deptalo zpracování filmů,
zvětšování fotografií, skenování. Podlehl
jsem. Nové technologie mne už také ovládly.
Zkouším to s digitálem...
|
| Všechny
zde použité fotografie a literární díla
(včetně jejich názvů) jsou originálními
autorskými díly a jako takové podléhají
autorskému zákonu. Jejich další volné
používání, kopírování a šíření není
dovoleno. |
Poslední aktualizace stránek 13.01.2012
|
